"Jsou lidé, kteří se nebojí zármutku a umí se ponořit do žalu, ve kterém nalézají lék na znecitlivění. Když se setkají jeden s druhým, když tisknou svá čela do kůry stoletého stromu, s očima plnýma slz, které padají k zemi. Půda potřebuje tuto vodu. Zármutek je bránou a slzy jsou klíčem, které otevírají zázračné místo, jež bylo dosud zamčené a nepřístupné. Najednou vnímáme živoucí spojení mezi tlukoucím srdcem v naší hrudi a pulsem, který stoupá ze Země."    David Abram (český překlad Kateřina Grofová)

Ve vašem zármutku nemusíte mít myšlenky ani energii na to, aby jste Poslední rozloučení zorganizovali sami. 

Ráda vám s jeho vymýšlením a následnou organizací pomůžu, řeknu vám možnosti a podpořím vás. Sejdeme se a popovídáme si o zemřelém, naplánujeme společně, jak může jeho rozloučení vypadat. Koho do něj zapojit a kde a jak by se mohlo konat tak, aby bylo opravdu osobité. 

Pokud jste ještě nevolali pohřební službu, zvažte, prosím, možnost si zemřelého zaopatřit doma sami, jako se to dělávalo dřív. Dáte tak prostor sobě a rodině, aby se s ním rozloučila. Je to poslední příležitost s ním fyzicky být a může vám to pomoci přijmout jeho odchod. Tady najdete povídání o tom. 

Na Posledním rozloučením může být jeho tělo, které doveze Pohřební služba a nebo ji můžete požádat o zpopelnění bez obřadu a na rozloučení vzít urnu s popelem, kterou po obřadu můžete uložit do hrobu, nebo popel můžeme společně uložit či rozptýlit na vybraném místě.

Díky vašemu osobnímu zapojení se do rozloučení, během jeho příprav můžete přijmout skutečnost, že váš milovaný odešel. Máte příležitost urovnat si v sobě myšlenky a vzpomínky. 

Poslední rozloučení jsou velmi významný přechodový rituál pro pozůstalé. Bohužel, v dnešní době spousta lidí od nich ustupuje. Jednak kvůli neosobním rozloučení v krematoriu, kde je napjatá atmosféra, cizí řečník a kam jít vzbuzuje úzkost... A také si lidé neuvědomují tu důležitost tohoto přechodového rituálu. Zastavení se a jako by uzavření jedné cesty ve svém životě, té, co byla společná se zesnulým. Ač se to nezdá, může absence tohoto kroku vzbuzovat v lidech podivné prázdno, jako by něco chybělo... 

Poslední rozloučení můžou být plné různých emocí, pláče i smíchu, smutku i radosti, úzkosti i úlevy... Můžete odcházet s pocitem naplnění života milovaného, jistého zadostiučinění i s plností svého srdce, které může přetékat vděčností a láskou. S pocitem, že to bylo krásné a přijetím vlastní smrtelnosti.