Existence si sama sebe bere domů.

o"Je známo, že těsně před tím,

než řeka vpluje do oceánu,

klepe se strachy.

Dívá se zpět na celou svou cestu,

na vrcholy hor, na dlouhou klikatou cestu

skrz lesy a vesnice.

Před sebou vidí

tak ohromný oceán,

že vstup do něj

nemůže znamenat nic jiného

než rozplynutí se navždy.

Ale není jiné cesty.

Řeka nemůže jít zpět.

Nikdo nemůže jít zpět.

Jít zpět, je v existenci nemožné.

Řeka musí podstoupit to riziko

a vstoupit do oceánu.

A jen tehdy,

když vstoupí do oceánu,

strach zmizí,

protože řeka pozná,

že to není rozplynutí se v oceánu,

ale bytí oceánem."

~ Chalíl Džibrán, 'Prorok'


Tak jako svoje narození si ani svou smrt nepamatujeme.

Zaskočí nás pocit konečnosti, bezmoci, ztráty sebe sama. Svých blízkých, toho, co nás definovalo, kým jsme. Strach z prázdna, nicoty, pod kterou si neumíme nic představit. Z bolesti.

Možná se ale jen vracíme tam, odkud jsme přišli. Protože si to ale nepamatujeme, bojíme se toho neznámého.

Možná si potřebujeme jen upřímně přiznat všechny svoje pocity, které nás svírají. Které svírají naše blízké. Bojíme se jim ublížit tím, co cítíme. Tak jsme s tím sami. Každý jsme s nimi uzavřený sám v sobě a nedokážeme je sdílet, mluvit o nich, přiznat si je.

Neumíme to celý život a před smrtí už máme ostych se otevřít. A právě v tomto okamžiku můžeme tím sebe, i naše blízké osvobodit. Už nemáme co ztratit.

Nabízíme doprovázení umírajícím a jejich rodinám. Prostor se otevřít, rozloučit se a uspořádat si poslední věci.

Doporučujeme shlédnout tohle video.

Možnost konzultace i po telefonu či Skype.