Vzkříšení

Smrt je počátek přítomnosti bytí.

Smrt je návrat k sobě.

Ke své podstatě. 

Když dojdeme do pravdy, čistoty toho, 

jak jsme byli stvořeni a poznáme, 

že jsme skrze těla součástí přírody a země. 

Když přijmeme svou cykličnost, zjistíme, 

že se není proč bát. 

Že život se znovu a znovu rodí. 

A my jsme a budeme jeho součástí. 

Naše tělo se nebojí zemřít. 

Možná se "bojí smrti" všechny ty iluze 

a představy o životě, o tom, kdo jsme, 

že jsme něco jiného a že sem nepatříme, 

snažíme se věřit myslí a filozofovat o tom, 

jak to je...

Ale to všechno nás paradoxně odtrhuje od reality a jednoduchosti života v těle člověka

a způsobuje strach ze smrti.

Bojíme se sami sebe. 

Náš život je součástí evoluce a vývoje. "Stojíme" na ramenou předků celé země 

a neseme jejich zkušenosti. 

A náš život také proměňujeme ve zkušenost, kterou předáme dál a na našich ramenou stojí naše děti a budoucí generace. 

Tento vývoj se ale snažíme zadržet

v tomto jednom "našem" těle teď. 

Bojíme se smrti protože jsme zapomněli, 

že jsme jedno a že život půjde dál... 

Bez "nás" a zároveň s námi, jen v jiné formě. Odmítáme přijmout cykly znovuzrození. 

Ne-moci jsou jen důsledkem toho oddělování se od své podstaty - těla.

Když se se sebou smíříme, 

můžeme oživit naše těla, 

která jsme ukřižovali

a vzkřísit život v sobě.

Ve své přítomnosti je plnost radosti.

A pokoj v duši - těle. 

Veselé Velikonoce s vědomím,

že se není čeho bát.

Mirka Zagozdová