Možná je vaší reakcí na strach popírání. Možná cítíte zmatek, nechcete tomu věřit. Možná se zlobíte. Možná se ptáte, proč zrovna já? Možná se všechny ty pocity střídají. A je tam spousta dalších. Možná se tak moc bojíte, že se pořád pozorujete. Možná se vyhybáte tomu vůbec něco cítit. Možná jste úplně zahlcení a nevíte, co dělat.
Bereme smrt jako osobní prohru. Že jsme něco nezvládli. Jako trest.
Možná ale příroda ví, co dělá a proč. Vidí dále než my.
Dokážeme popsat, jak funguje tělo, zkoušíme ho uzdravit, pochopit...
Ale nějak si neuvědomujeme, že za ním, za tím vším, existuje síla mnohem větší než my.
Že jsme byli narozeni, stvořeni. Že naše srdce...
V tu chvíli se přestaneme bát.
Možná smrt není opakem života, ale jeho fází. Možná to je jen výdech, než se znovu nadechneme v jiné formě. V jiném těle..
Mirka Zagozdová